...

Kateřina (28)


Soutěžící kategorie: Maminka hrdinka
Příběh:
Stále slyším větu paní docentky: „Vaše dítě bude mít rozštěp, ještě by se stihl potrat!“ Já ale nechtěla. Věděla jsem, že s rozštěpem děti normálně žijí. Vždyť já ho cítím, hýbe se ve mně, mluvíme spolu, miluju ho, nemohu se ho vzdát. „Já nechci,“ odpověděla jsem. Věděla jsem ale, že musím bojovat. Hledala jsem oporu ve svém okolí, ale nikdo při mně nestál. Dokonce i můj partner prohlásil: „Dáme ho pryč a uděláme si nový.“ Od té chvíle jsem sama. Malý se nakonec narodil císařským řezem. Jeho rozštěpová vada byla mnohem větší, než se čekalo. Ale pro mě byl nejkrásnější. Hned třetí den jsem byla propuštěna na reverz a ubytována na ubytovně poblíž dětské nemocnice. Byla jsem po císařském řezu a musela jsem fungovat. Být mu oporou. A tak je tomu doteď. Čeká ho za měsíc další operace. Stále jsme jenom my dva. Ale mé dítě je to nejšťastnější, protože má maminku, která o něm nikdy nepochybovala.

Komentáře