Anna Růžičková

ANNA RUŽIČKOVÁ SE ROZHODLA, ŽE SE VE SVÉM BLOGU BUDE VĚNOVAT DĚTSKÉMU SPÁNKU, COŽ JE JEDNO Z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH TÉMAT, KTERÉ ŘEŠÍ SNAD KAŽDÁ MAMINKA. MÁ ONA SAMA RECEPT NA ŠŤASTNÝ DĚTSKÝ SPÁNEK? O spánek jsem se vždy zajímala, ale s narozením syna jsem začala studovat ten dětský a našla v tom velkou vášeň. V České republice nemáme žádné instituce, které by poradkyně vzdělávaly, takže vše probíhá dálkově s kanadským institutem, o což je to náročnější. Se založením instagramového profilu jsem to pouze zkusila, pro svou zábavu a kontakt v době covidu. Počet sledujících se zvyšoval rychlostí blesku a dnes už je na Instagramu krásná komunita. Výjimečný je určitě mou upřímností a množstvím informací o spánku, které se snažím rodičům předat zdarma. Je to hlavně podpora a ujištění. Miluji, když mi některá z maminek napíše, že se díky profilu uklidnila a uspávání už není boj. Nebo když mi tatínek napíše, co má nakoupit do výbavičky a jak může pomoci své manželce v začátcích i později. Blog na Instagramu není typickým insta perfektním účtem, ale naopak ukazuje různé situace, které se běžně dějí a jsou normální. Rodiče se vzájemně povzbuzují, hledají zde pochopení a odpovědi na své otázky. Snažím se zde předávat energii a sílu, protože je rodičovství někdy náročné a každý máme občas pochybnosti o tom, jestli jsme dobří rodiče. V naší odborné spánkové komunitě se říká, že neexistuje žádný spánkový problém, pokud nejde o zdravotní problém. Vždycky říkám, že co je pro jednu rodinu nepřípustné, vadí jí to, nechce v tom pokračovat, je pro druhou rodinu naprosto přirozené a příjemné. Proto je vždy potřeba se zamyslet nad tím, zda mám v konkrétní situaci opravdu s něčím problém, nebo je to jen pochybnost kvůli tlaku okolí. Dobrým příkladem je brzké ranní vstávání. V jedné rodině je budíček v 6.00 něco šíleného, ve druhé je to ideální čas pro vstávání. Pokud se zamyslím nad tím, co nejčastěji řeším s maminkami, tak je to jednoznačně uspávání. Ať už zdlouhavé, nebo uspávání s pláčem. Největším mýtem je, že děti nepotřebují uspávat. Takový ten zažitý vzorec: polož dítě do postýlky a ono usne samo. To jsou praktiky spánkového tréninku a vyplakávání, které já od začátku blogu nepodporuji. Dítě potřebuje naši regulaci, aby mohlo zregulovat sebe a v klidu usnout. Je něco naprosto odlišného, když dítě pláče samo v postýlce, bez naší podpory, a když nám pláče v náruči, protože potřebuje uvolnit emoce a naši podporu. Dalším častým mýtem je, že děti uspáváním rozmazlíme, že nebudou samostatné. Přitom je prokázáno, že dokonce i společný spánek je velice prospěšný, protože nezávislost se rodí právě ze závislosti.