Hana Rychnovská (32)
Z lásky k jídlu
Soutěžící kategorie: Maminka blogerka
Soutěžící kategorie: Maminka blogerka
www.facebook.com/zlaskykjidlu
Miluju jídlo a ráda zdravě vařím a peču. Na mém blogu Z lásky k jídlu najdete spoustu zdravých receptů – zaměřuji se na přípravu nenáročných jídel s minimálním počtem použitých dostupných surovin. Ráda kombinuji chutě, u kterých by leckoho nenapadlo, že půjdou k sobě. Jsem kvalifikovaný výživový poradce, mám státní zkoušku z výživy, neustále se odborně vzdělávám a své poznatky sdílím se svými sledujícími. Bořím mýty o nesmyslných dietách, zastávám zlatou střední cestu a stojím si za tím, že normální je jíst všechno. Úspěšné proměny mých klientů to jen potvrzují. V neposlední řadě sdílím na blogu i svůj život. Společně s ostatními se raduji z pokroků svého Tobiáška, otvírám zajímavá témata týkající se stejně handicapovaných dětí, otevřeně a bez okolků sdílím své názory, myšlenky a zkušenosti. S blogováním jsem začala před 5 lety, to bylo Tobiáškovi něco málo přes 2 roky a já jsem cítila velkou potřebu dělat něco, co mě baví, něco, při čem se odreaguju a bude se to točit jen kolem mě. Absolvovala jsem několik kurzů fotografie a dělala maximum pro to, aby byl obsah mého blogu zajímavý a inspirativní pro ostatní. Z lásky k jídlu je moje vypiplané dítě, při kterém jsem se toho tolik naučila. Zdokonalovala jsem se jak ve vaření, tak pečení, naučila se ovládat nejeden počítačový program, fotit hezké fotografie a také například psát poutavé texty. Před otěhotněním jsem vedla poměrně aktivní život. Dodělávala jsem si maturitu, pracovala v systému krátký a dlouhý týden, starala se o manželovu dceru Klaudii, vlastnila koně a velkého psa. Byla jsem v jednom kole. S narozením Tobiáška se můj život otočil vzhůru nohama a veškerá pozornost a čas šly jemu. Nastal kolotoč rehabilitací, vyšetření a kontrol u lékařů, lázeňské pobyty…Vaření a pečení byla jedna z aktivit, u kterých jsem se odreagovala, a hlavně mě to strašně bavilo. I když nám nebyly rozdány zrovna ty nejlepší karty, můžeme s nimi hrát, jak nejlépe umíme. Ať už se nám v životě děje cokoli, vždy to můžeme uchopit za ten lepší konec a život si užít! Chci dodat odvahu maminkám handicapovaných dětí nebát se žít jako ostatní a dojít ke smíření. Najít si prostor samy pro sebe, dělat, co je baví, naučit se říct si o pomoc.
Miluju jídlo a ráda zdravě vařím a peču. Na mém blogu Z lásky k jídlu najdete spoustu zdravých receptů – zaměřuji se na přípravu nenáročných jídel s minimálním počtem použitých dostupných surovin. Ráda kombinuji chutě, u kterých by leckoho nenapadlo, že půjdou k sobě. Jsem kvalifikovaný výživový poradce, mám státní zkoušku z výživy, neustále se odborně vzdělávám a své poznatky sdílím se svými sledujícími. Bořím mýty o nesmyslných dietách, zastávám zlatou střední cestu a stojím si za tím, že normální je jíst všechno. Úspěšné proměny mých klientů to jen potvrzují. V neposlední řadě sdílím na blogu i svůj život. Společně s ostatními se raduji z pokroků svého Tobiáška, otvírám zajímavá témata týkající se stejně handicapovaných dětí, otevřeně a bez okolků sdílím své názory, myšlenky a zkušenosti. S blogováním jsem začala před 5 lety, to bylo Tobiáškovi něco málo přes 2 roky a já jsem cítila velkou potřebu dělat něco, co mě baví, něco, při čem se odreaguju a bude se to točit jen kolem mě. Absolvovala jsem několik kurzů fotografie a dělala maximum pro to, aby byl obsah mého blogu zajímavý a inspirativní pro ostatní. Z lásky k jídlu je moje vypiplané dítě, při kterém jsem se toho tolik naučila. Zdokonalovala jsem se jak ve vaření, tak pečení, naučila se ovládat nejeden počítačový program, fotit hezké fotografie a také například psát poutavé texty. Před otěhotněním jsem vedla poměrně aktivní život. Dodělávala jsem si maturitu, pracovala v systému krátký a dlouhý týden, starala se o manželovu dceru Klaudii, vlastnila koně a velkého psa. Byla jsem v jednom kole. S narozením Tobiáška se můj život otočil vzhůru nohama a veškerá pozornost a čas šly jemu. Nastal kolotoč rehabilitací, vyšetření a kontrol u lékařů, lázeňské pobyty…Vaření a pečení byla jedna z aktivit, u kterých jsem se odreagovala, a hlavně mě to strašně bavilo. I když nám nebyly rozdány zrovna ty nejlepší karty, můžeme s nimi hrát, jak nejlépe umíme. Ať už se nám v životě děje cokoli, vždy to můžeme uchopit za ten lepší konec a život si užít! Chci dodat odvahu maminkám handicapovaných dětí nebát se žít jako ostatní a dojít ke smíření. Najít si prostor samy pro sebe, dělat, co je baví, naučit se říct si o pomoc.
Komentáře
