Barbora Wainerová (33)
Heroes Gym
Soutěžící kategorie: Maminka podnikatelka
Soutěžící kategorie: Maminka podnikatelka
heroesgym.cz
Spadla jsem do podnikání rovnýma nohama, bez jakéhokoli plánování a vymýšlení. Zničehonic tu byla příležitost a během krátké chvíle jsme se s manželem dohodli, že zkusíme převzít zaběhlé fitness centrum. Začátky byly náročné a vlastně mám pořád pocit, že jsem na začátku. Zkraje jsem vůbec musela zmapovat to, co děláme, jakou máme konkurenci a co můžeme nabídnout nového, čím se budeme odlišovat. Naše fitko Heroes GYM bylo vždycky hlavně o lidech a o komunitě, pěstujeme si vztahy s našimi klienty – maminkám na tréninku pomáháme s dětmi, po tréninku nikdo nemusí nikam chvátat, dá si kafe, nakrmí dítě, popovídá si. Komunikujeme spolu prostřednictvím sociálních sítí, hecujeme se ke cvičení. Pokud jsou ale děti zdravé, je největší výhodou, že si je do práce můžu vzít s sebou, z gymu mají v podstatě kryté hřiště, kde si pohrají a tu hodinu, než odtrénuji, zvládnou bez problémů. Netrpím tak ani výčitkami, když občas odejdu cvičit večer, tou dobou už jsou po večeři, v pyžamkách a mají doma taťku na večerní uspávání. Náš denní režim je běžný jako kdekoli jinde – budíček, snídaně, oblékání, odchod do školy a školky – obvykle vyrážím do gymu, odtrénuji maminky, poklidím a udělám, co je třeba. Pak buď ještě schůzky, úřady, maily, nebo přepnu zase do maminkovského režimu a jedu na nákup, postarám se o domácnost, uvařím, vyzvednu odpoledne děti, úkoly, kroužky nebo hřiště, podle toho, co ten den máme. Po večeři koupání a buď ještě odcházím cvičit, nebo ne, a když jdou děti spát, věnuji se dalším povinnostem, které nestíhám přes den. Náročnější dny máme, když má Týnka, moje prostřední dcera, která má dětskou mozkovou obrnu, svoje rehabilitace, kdy jí každý den po 4 týdny vozím odpoledne na cvičení. To je to pak najednou logisticky hodně náročné. Rozhodně chci pokračovat ve směru, kam se naše firma vyvíjí a v tom, co děláme. Stále vylepšovat nabídku našich služeb. Pořád mám a budu mít mezi těmi svými rarachy dceru Týnku, která potřebuje víc pomoci a stojí ji spoustu úsilí, aby dosahovala takových pokroků, jaké má. Je to náročné na čas i finance, ale stojí to za to, protože jinak by asi byla ležákem bez šance na budoucnost. A přitom je to tak šikovná holčička. Proto vždycky budu nejdřív maminka a až pak podnikatelka, s hlavním úvazkem u svých dětí. Čím byste svou účastí v projektu chtěla inspirovat naše čtenářky? Asi tím, aby si uvědomily, že cesty jsou různé. I ta moje byla o náhodě a načasování. A stejně všechno nejvíc ovlivňují vaše děti, protože to je jediný smysl našeho bytí.
Spadla jsem do podnikání rovnýma nohama, bez jakéhokoli plánování a vymýšlení. Zničehonic tu byla příležitost a během krátké chvíle jsme se s manželem dohodli, že zkusíme převzít zaběhlé fitness centrum. Začátky byly náročné a vlastně mám pořád pocit, že jsem na začátku. Zkraje jsem vůbec musela zmapovat to, co děláme, jakou máme konkurenci a co můžeme nabídnout nového, čím se budeme odlišovat. Naše fitko Heroes GYM bylo vždycky hlavně o lidech a o komunitě, pěstujeme si vztahy s našimi klienty – maminkám na tréninku pomáháme s dětmi, po tréninku nikdo nemusí nikam chvátat, dá si kafe, nakrmí dítě, popovídá si. Komunikujeme spolu prostřednictvím sociálních sítí, hecujeme se ke cvičení. Pokud jsou ale děti zdravé, je největší výhodou, že si je do práce můžu vzít s sebou, z gymu mají v podstatě kryté hřiště, kde si pohrají a tu hodinu, než odtrénuji, zvládnou bez problémů. Netrpím tak ani výčitkami, když občas odejdu cvičit večer, tou dobou už jsou po večeři, v pyžamkách a mají doma taťku na večerní uspávání. Náš denní režim je běžný jako kdekoli jinde – budíček, snídaně, oblékání, odchod do školy a školky – obvykle vyrážím do gymu, odtrénuji maminky, poklidím a udělám, co je třeba. Pak buď ještě schůzky, úřady, maily, nebo přepnu zase do maminkovského režimu a jedu na nákup, postarám se o domácnost, uvařím, vyzvednu odpoledne děti, úkoly, kroužky nebo hřiště, podle toho, co ten den máme. Po večeři koupání a buď ještě odcházím cvičit, nebo ne, a když jdou děti spát, věnuji se dalším povinnostem, které nestíhám přes den. Náročnější dny máme, když má Týnka, moje prostřední dcera, která má dětskou mozkovou obrnu, svoje rehabilitace, kdy jí každý den po 4 týdny vozím odpoledne na cvičení. To je to pak najednou logisticky hodně náročné. Rozhodně chci pokračovat ve směru, kam se naše firma vyvíjí a v tom, co děláme. Stále vylepšovat nabídku našich služeb. Pořád mám a budu mít mezi těmi svými rarachy dceru Týnku, která potřebuje víc pomoci a stojí ji spoustu úsilí, aby dosahovala takových pokroků, jaké má. Je to náročné na čas i finance, ale stojí to za to, protože jinak by asi byla ležákem bez šance na budoucnost. A přitom je to tak šikovná holčička. Proto vždycky budu nejdřív maminka a až pak podnikatelka, s hlavním úvazkem u svých dětí. Čím byste svou účastí v projektu chtěla inspirovat naše čtenářky? Asi tím, aby si uvědomily, že cesty jsou různé. I ta moje byla o náhodě a načasování. A stejně všechno nejvíc ovlivňují vaše děti, protože to je jediný smysl našeho bytí.
Komentáře
