Veronika Ježková (34)

Mám dvě holčičky, roční Elišku a jedenáctiletou Natálku, která má dětskou mozkovou obrnu a středně těžkou mentální retardaci. Natálčina maminka umřela, když jí byl rok, a její tatínek (můj muž) se o ni do doby, než jsme se potkali, staral sám. Od jejích tří let jí dělám maminku já. Natálka má za sebou spousty operací, každý týden musí chodit na rehabilitace, každý den cvičit, nezvládne věci běžné denní rutiny. Snažím se jí vytvářet to nejlepší zázemí. Dlouho jsem si nechtěla přiznat, že dcera je a bude navždy závislá na nás, že nebude mít samostatný život, doufala jsem, že se uzdraví. Dnes vím, že ne. Ale miluju ji a jsem tu pro ni. Napořád.