Markéta Endlová (33)
YouTube Mydusche
Soutěžící kategorie: Maminka blogerka
Soutěžící kategorie: Maminka blogerka
www.youtube.com
O založení videoblogu Mydusche jsem uvažovala dlouho, víc než rok. První byl o mém porodu a měl lidem představit, o čem budou má videa. Tedy o životě rodiny s postiženým dítětem. Celý náš příběh začal narozením mé první dcery Madlenky, která se narodila s těžkým postižením mozku. Prognózy do budoucna nebyly veselé a nám se s manželem zhroutil svět. Všemožně jsme hledali někoho, kdo by nám pomohl připravit se na to, co nás čeká, kdo by nám řekl, jak budeme žít. Všemožně jsem hledala na internetu někoho, kdo by se jen minimálně podělil o to, jak vypadá klasický běžný život s postiženým dítětem. Nikde ale nikdo takový nebyl. A tak jsme si cestičku museli vyšlapat sami. Mnohdy to bylo hodně náročné. Stálo nás to hodně sil, energie, strachu a slz. Proto mě napadlo, že by bylo fajn podělit se s jinými lidmi o to, jak žijeme my. V té době frčeli youtubeři a mně točení videí přišlo jako méně časově náročná aktivita než sepisování textu někam na blog. Od začátku jsem chtěla lidem ukazovat každodenní starosti rodiny s postiženým dítětem. Chtěla jsem, aby lidé viděli, že se ve své podstatě zase tolik od „normálních“ rodin nelišíme. Samozřejmě jsme měli strach z reakcí diváků. A tak, než jsem vydala své první video, jsme doma s manželem vytvářeli všemožné scénáře toho, co by nám nejhoršího mohli lidé udělat nebo říct a taky jsme si stanovili limity, za které nechceme jít a které by nám mohly signalizovat, že už nám to za to nestojí. Byli jsme však velmi mile překvapeni, jak na ta videa lidé reagovali a potvrdilo se nám, že je tady mnoho lidí, kteří žijí podobné životy jako my a taková videa jim chyběla. Začátky natáčení pro mě nebyly úplně snadné. Musela jsem se naučit stříhat videa, pracovat se sociálními sítěmi, musela jsem se naučit poslouchat svůj hlas a také si musela rozmýšlet, co sdílet a co už ne. Postupem času se vytvořila fanouškovská základna milých žen, které videa komentují, spojují se společně přes sociální sítě a sdílejí své příběhy. Je jasné, že obsah videí se proměňuje. Na začátku roku se nám narodila druhá dcera Dorotka, která je zdravá, a tak už jsou videa i o klasickém mateřství a o starostech mámy, co se stará o dvě děti. Myslím, že je to zcela logický vývoj situace a mým divačkám to nijak nevadí. Ráda bych, aby se matky přestaly bát toho, že jejich dítě může být jiné a že největším darem pro naše děti je láska a ne peníze a množství značkových věcí.
O založení videoblogu Mydusche jsem uvažovala dlouho, víc než rok. První byl o mém porodu a měl lidem představit, o čem budou má videa. Tedy o životě rodiny s postiženým dítětem. Celý náš příběh začal narozením mé první dcery Madlenky, která se narodila s těžkým postižením mozku. Prognózy do budoucna nebyly veselé a nám se s manželem zhroutil svět. Všemožně jsme hledali někoho, kdo by nám pomohl připravit se na to, co nás čeká, kdo by nám řekl, jak budeme žít. Všemožně jsem hledala na internetu někoho, kdo by se jen minimálně podělil o to, jak vypadá klasický běžný život s postiženým dítětem. Nikde ale nikdo takový nebyl. A tak jsme si cestičku museli vyšlapat sami. Mnohdy to bylo hodně náročné. Stálo nás to hodně sil, energie, strachu a slz. Proto mě napadlo, že by bylo fajn podělit se s jinými lidmi o to, jak žijeme my. V té době frčeli youtubeři a mně točení videí přišlo jako méně časově náročná aktivita než sepisování textu někam na blog. Od začátku jsem chtěla lidem ukazovat každodenní starosti rodiny s postiženým dítětem. Chtěla jsem, aby lidé viděli, že se ve své podstatě zase tolik od „normálních“ rodin nelišíme. Samozřejmě jsme měli strach z reakcí diváků. A tak, než jsem vydala své první video, jsme doma s manželem vytvářeli všemožné scénáře toho, co by nám nejhoršího mohli lidé udělat nebo říct a taky jsme si stanovili limity, za které nechceme jít a které by nám mohly signalizovat, že už nám to za to nestojí. Byli jsme však velmi mile překvapeni, jak na ta videa lidé reagovali a potvrdilo se nám, že je tady mnoho lidí, kteří žijí podobné životy jako my a taková videa jim chyběla. Začátky natáčení pro mě nebyly úplně snadné. Musela jsem se naučit stříhat videa, pracovat se sociálními sítěmi, musela jsem se naučit poslouchat svůj hlas a také si musela rozmýšlet, co sdílet a co už ne. Postupem času se vytvořila fanouškovská základna milých žen, které videa komentují, spojují se společně přes sociální sítě a sdílejí své příběhy. Je jasné, že obsah videí se proměňuje. Na začátku roku se nám narodila druhá dcera Dorotka, která je zdravá, a tak už jsou videa i o klasickém mateřství a o starostech mámy, co se stará o dvě děti. Myslím, že je to zcela logický vývoj situace a mým divačkám to nijak nevadí. Ráda bych, aby se matky přestaly bát toho, že jejich dítě může být jiné a že největším darem pro naše děti je láska a ne peníze a množství značkových věcí.
Komentáře
